Historie NPKZ aneb vo co tady vlastně de
Celé to začalo před mnoha lety, za nespočet kopci a mnoha řekami... no, zkrátka se
naše třída v prvním ročníku gymplu vydala 9. ledna 2001 na svůj první pořádný
školní výlet - lyžák v krkonošských Herlíkovicích. A tak se stalo, že se po
jednom náročném dni na svahu slezlo pár lidí u Huskyho v pokoji a snažilo se
o reprodukci čehosi ze zpěvníku Já písnička.
To však trvalo pouze do chvíle, kdy se zjevil Božský Paaya, v jehož rukou se
jakýmsi magickým způsobem náhle zhmotnila Huskyho kytara. Jeho punkový
vodrhovačky měly úspěch a lidí v pokoji přibývalo. Tak se zrodil první
koncert NPKZ a zároveň naše první nahávka, protože Huskyho napadlo před
tranzem (a kdo ví čím vším ještě) omámeného umělce postavit kazeťák, díky kterému se podařilo část
akce zazamenat. Výsledkem je bonus
na CD Anarchy in Herlíkovice. Tahle první nahrávka
ještě tu noc proletěla všemi spřízněnými pokoji, a tak na sebe rozhodnutí
zkusit něco dalšího nenechalo dlouho čekat. Hned druhý den jsme sehnali trochu
lepší kazeťák od Efky, Knotovka zapůjčil záznamový materiál, vybraly se písničky, umělci
uchopily svoje nástroje (dvě španělky) a jelo se. Husky to sice trochu prasil,
protože některé písničky slyšel poprvé, ale zato je aspoň autorem jediné
opravdu originální písničky, Zelená kráva...
kterou, aby se neřeklo, nakonec taky zprasil.
Kromě dvou hlavních bláznů se ale účastnilo vlastně i celé publikum, a tak jsme
se rozhodli z toho ze srandy udělat CD. Husky to přetáhl do počítače a Paaya
udělal virtuální booklet (Husky ho jen trochu dotáhl a poopravil), který byl
vypálený na CD a stal se základem budoucích stránek. Celé se to prodávalo
s barevným dvoustránkovým bookletem za čtyřicet Kč a s černobílým za dvacku.
Asi jsme na tom spíš prodělali, ale za těch dvacet prodaných kopií to rozhodně
stálo.
Byli jsme stále ještě v prváku na gymplu, když se uskutečnila druhá podobná
akce. Do Blatin už zformované NPKZ vyrazilo s jasnou myšlenkou, že něco
nahrajeme. Jak už tomu tak ale bývá, v podobných případech něco selže.
Herlíkovice byly spontální akce, do které se každému chtělo, kdežto tentokrát
se euforie nedostavila. A je to poznat.
Nakonec se Paajovi podařilo Huskyho a Efku ukecat, že něco zkusíme. Trochu
se nám podařilo dostat se do nálady a nahráli jsme toho celkem dost, včetně
několika Paayových originálek, ale Herlíkovice to nebyly, a tak ani v době
nahrávání v Praze nebylo jisté, jestli z toho vůbec někdy něco bude.
Toto CD se stalo absolutně netipickou záležitostí. A důvodů je k tomu hned
několik. Zaprvé nebylo nahráno na žádné školní akci, ale jako domácí úkol
do hudební výchovy, zadruhé bylo nahráno za použití různých hudebních nástrojů
po stopách na Huskyho počítači u něj doma a v jeho vlastnoručně napsaném
programu (Paaya tvrdí, že to může za výslednou mizernou kvalitu) a nakonec
zatřetí se na něm vyskytuje sice málo písní, ale zato všechny napsané Paayou
a Huskym.
Celé nahrávání proběhlo 5. ledna 2002, za účasti Paayi, Efky, Huskyho a jeho
sestry, která suplovala za Efku v tradiční písni Anarchie a kupodivu to
přineslo kýžený výsledek - hudebkářka nám dala jedničku a pokoj.
Velmi dlouho byla jedinou majitelkou tohoto úžasného CD. Samozřejmě kromě autorů, že...
Netrvalo dlouho a byl tu nový školní rok a s ním další školní výlet, tentokrát do zapadlého kempu
Jitřenka. Chtěli jsme napravit neúspěch z Blatin a Husky kvůli tomu
sebou táhnul dokonce elektrickou kytaru s malýma bedničkama. Pak ale na hraní
nějak neměl náladu a situaci opět zachraňoval Paaya, kterému se podařilo s
příspěním alkoholu, který do sebe Husky lil naprosto dobrovolně a samostatně,
rozjet akci. Elektrická kytara nakonec zůstala tam kde byla a oba umělci se
chopili toho nejbližšího co bylo, tedy klasických španělek, a nakonec bylo
všecko super. Sice trochu krátké, zato však nahrané ve společnosti našeho dívčího
fanklubu. ;)
Poměrně svéráznějším kouskem se stal záznam, pořízený ve třeťáku na výletě,
jehož náplní měla být sportovní aktivita. Konkrétně cyklistika a vodácký výcvik.
Tentokrát se Huskimu podařilo uplatnit elektrickou kytaru, a to i přes drobnou
komplikaci, kdy mu Paaya zlikvidoval bedničky od počítače. Uražené ovládání
hlasitosti s kusem tištěného spoje však nahradila stará struna a začla apokalypsa.
Krom několika málo zoufalých pokusů nahrát opravdovou písničku vznikl totální
improvizovaný guláš, který je docela síla i na standardy NPKZ, nicméně aspoň trochu
změna a podle mě i celkem zajímavá.
Pravděpodobně poslední klasickou akcí skupiny NPKZ, tedy v rámci našeho
navštěvování ústavu gymnázium Křenová, byla školní návštěva Prahy ve
dnech 17. až 19. září 2003, které se staly zároveň dny vzniku jedné z
našich nejlepších nahrávek. Dost jsme (tedy Paaya a Husky) toho sice tentokrát
nahráli bez přímého publika, ale lidí nás slyšelo dost. Nahrávali jsme na Pražském
hradě, před hrobem Antonína Dvořáka i v chrámu svatého Víta a značnou částí písní
jsme potěšili Vyšehrad a okolí. Jenom nás velmi mrzí, že se nezdařila akce na
Karlově mostě, protože na ni nezbyl čas. Tak snad někdy příště. A krom toho všeho
se podařilo na kolejích Větrník zaznamenat pochvalu naší produkce od samotného
třídního, Josefa Trávníčka!
NPKZ jako skupina jsou v podstatě pouze Paaya a Husky. Pokud by snad někoho
zajímaly bližší informace o nich a několika dalších bláznech, kteří tohle všechno
způsobili, pak se koukněte na stránku
věnovanou speciálně tomuto úžasnému tématu.
|