Historie NPKZ aneb vo co tady vlastně de


Herlíkovice

Celé to začalo před mnoha lety, za nespočet kopci a mnoha řekami... no, zkrátka se naše třída v prvním ročníku gymplu vydala 9. ledna 2001 na svůj první pořádný školní výlet - lyžák v krkonošských Herlíkovicích. A tak se stalo, že se po jednom náročném dni na svahu slezlo pár lidí u Huskyho v pokoji a snažilo se o reprodukci čehosi ze zpěvníku Já písnička.

To však trvalo pouze do chvíle, kdy se zjevil Božský Paaya, v jehož rukou se jakýmsi magickým způsobem náhle zhmotnila Huskyho kytara. Jeho punkový vodrhovačky měly úspěch a lidí v pokoji přibývalo. Tak se zrodil první koncert NPKZ a zároveň naše první nahávka, protože Huskyho napadlo před tranzem (a kdo ví čím vším ještě) omámeného umělce postavit kazeťák, díky kterému se podařilo část akce zazamenat. Výsledkem je bonus na CD Anarchy in Herlíkovice. Tahle první nahrávka ještě tu noc proletěla všemi spřízněnými pokoji, a tak na sebe rozhodnutí zkusit něco dalšího nenechalo dlouho čekat. Hned druhý den jsme sehnali trochu lepší kazeťák od Efky, Knotovka zapůjčil záznamový materiál, vybraly se písničky, umělci uchopily svoje nástroje (dvě španělky) a jelo se. Husky to sice trochu prasil, protože některé písničky slyšel poprvé, ale zato je aspoň autorem jediné opravdu originální písničky, Zelená kráva... kterou, aby se neřeklo, nakonec taky zprasil.

Kromě dvou hlavních bláznů se ale účastnilo vlastně i celé publikum, a tak jsme se rozhodli z toho ze srandy udělat CD. Husky to přetáhl do počítače a Paaya udělal virtuální booklet (Husky ho jen trochu dotáhl a poopravil), který byl vypálený na CD a stal se základem budoucích stránek. Celé se to prodávalo s barevným dvoustránkovým bookletem za čtyřicet Kč a s černobílým za dvacku. Asi jsme na tom spíš prodělali, ale za těch dvacet prodaných kopií to rozhodně stálo.


Blatiny

Byli jsme stále ještě v prváku na gymplu, když se uskutečnila druhá podobná akce. Do Blatin už zformované NPKZ vyrazilo s jasnou myšlenkou, že něco nahrajeme. Jak už tomu tak ale bývá, v podobných případech něco selže. Herlíkovice byly spontální akce, do které se každému chtělo, kdežto tentokrát se euforie nedostavila. A je to poznat.

Nakonec se Paajovi podařilo Huskyho a Efku ukecat, že něco zkusíme. Trochu se nám podařilo dostat se do nálady a nahráli jsme toho celkem dost, včetně několika Paayových originálek, ale Herlíkovice to nebyly, a tak ani v době nahrávání v Praze nebylo jisté, jestli z toho vůbec někdy něco bude.


Pozořice

Toto CD se stalo absolutně netipickou záležitostí. A důvodů je k tomu hned několik. Zaprvé nebylo nahráno na žádné školní akci, ale jako domácí úkol do hudební výchovy, zadruhé bylo nahráno za použití různých hudebních nástrojů po stopách na Huskyho počítači u něj doma a v jeho vlastnoručně napsaném programu (Paaya tvrdí, že to může za výslednou mizernou kvalitu) a nakonec zatřetí se na něm vyskytuje sice málo písní, ale zato všechny napsané Paayou a Huskym.

Celé nahrávání proběhlo 5. ledna 2002, za účasti Paayi, Efky, Huskyho a jeho sestry, která suplovala za Efku v tradiční písni Anarchie a kupodivu to přineslo kýžený výsledek - hudebkářka nám dala jedničku a pokoj. Velmi dlouho byla jedinou majitelkou tohoto úžasného CD. Samozřejmě kromě autorů, že...


Jitřenka

Netrvalo dlouho a byl tu nový školní rok a s ním další školní výlet, tentokrát do zapadlého kempu Jitřenka. Chtěli jsme napravit neúspěch z Blatin a Husky kvůli tomu sebou táhnul dokonce elektrickou kytaru s malýma bedničkama. Pak ale na hraní nějak neměl náladu a situaci opět zachraňoval Paaya, kterému se podařilo s příspěním alkoholu, který do sebe Husky lil naprosto dobrovolně a samostatně, rozjet akci. Elektrická kytara nakonec zůstala tam kde byla a oba umělci se chopili toho nejbližšího co bylo, tedy klasických španělek, a nakonec bylo všecko super. Sice trochu krátké, zato však nahrané ve společnosti našeho dívčího fanklubu. ;)


Jemčina

Poměrně svéráznějším kouskem se stal záznam, pořízený ve třeťáku na výletě, jehož náplní měla být sportovní aktivita. Konkrétně cyklistika a vodácký výcvik. Tentokrát se Huskimu podařilo uplatnit elektrickou kytaru, a to i přes drobnou komplikaci, kdy mu Paaya zlikvidoval bedničky od počítače. Uražené ovládání hlasitosti s kusem tištěného spoje však nahradila stará struna a začla apokalypsa.

Krom několika málo zoufalých pokusů nahrát opravdovou písničku vznikl totální improvizovaný guláš, který je docela síla i na standardy NPKZ, nicméně aspoň trochu změna a podle mě i celkem zajímavá.


Praha

Pravděpodobně poslední klasickou akcí skupiny NPKZ, tedy v rámci našeho navštěvování ústavu gymnázium Křenová, byla školní návštěva Prahy ve dnech 17. až 19. září 2003, které se staly zároveň dny vzniku jedné z našich nejlepších nahrávek. Dost jsme (tedy Paaya a Husky) toho sice tentokrát nahráli bez přímého publika, ale lidí nás slyšelo dost. Nahrávali jsme na Pražském hradě, před hrobem Antonína Dvořáka i v chrámu svatého Víta a značnou částí písní jsme potěšili Vyšehrad a okolí. Jenom nás velmi mrzí, že se nezdařila akce na Karlově mostě, protože na ni nezbyl čas. Tak snad někdy příště. A krom toho všeho se podařilo na kolejích Větrník zaznamenat pochvalu naší produkce od samotného třídního, Josefa Trávníčka!



Členové kapely

NPKZ jako skupina jsou v podstatě pouze Paaya a Husky. Pokud by snad někoho zajímaly bližší informace o nich a několika dalších bláznech, kteří tohle všechno způsobili, pak se koukněte na stránku věnovanou speciálně tomuto úžasnému tématu.